Denni program

Da Erinnerung, Gefühl und Geruch im selben Gehirnareal sitzen, sind diese besonders stark miteinander verbunden. Gerüche, die wir schon einmal erfahren haben, aber in der Kombination womöglich schon sehr lange in unserem eigenen Leben zurück liegen, sind solche aus der Kindheit. Magisch ist der Moment, der plötzlich da ist und uns durch eine bestimmte Note von Duft, Geruch, schlagartig in lange zurückliegende Erlebnisse versenkt, beruhigend, vertraut und fremd zugleich, oder verstörend, und der eine Kaskade weiterer an diesen damaligen Moment geknüpften Gefühle in uns auslöst.

Auch wenn jede Kindheit ihre eigenen Momente und Prägungen hat, so gibt es doch kulturelle aber auch jenseits des Kulturellen liegende Phänomene, die wir später als Erwachsene mit unserer Kindheit verbinden. Die Großeltern sind oft ein wichtiges Element dabei. Aber auch die erstmaligen Runden der Jahreszeiten. Mein erster Frühling, mein erster Herbst, mein erster Winter, mein erster Sommer, mein erster Schultag, mein erster Zirkus, meine erste Liebe. Meilensteine der Kindheit vom frühesten erinnerbaren Alter an bis zur Schwelle des Erwachsenwerdens, in einer experimentellen Dramaturgie, die viele Schnittmengen jenseits der Unterschiede zwischen den Erlebnissen der Individuen in sich trägt.

„Autocomplete“ s hrací dobou pouhé čtvrt hodiny je komprimovaným dílem čisté čichové poezie. Název pojmenovává obsah díla: evoluce, život od jeho vzniku až po naši současnou civilizaci v jeho vývoji jako cesta v 72 pachách během 12 minut. Bez obrázků. Bez zvuků. Beze slov. Jejich obraz za očima vytvářejí pouze vůně. Na jedné straně „automatické doplňování“ odkazuje na evoluci, při níž je to, co chybí, je nedostatečné nebo nevhodné, opakovaně nahrazováno tím, co je vhodné nebo dokonalejší, lepší, co má pak větší šanci na další život. Mutace jako evoluční pokus a omyl a jako předpoklad „přežití nejsilnějších“, které popsal Darwin. K sebedoplnění dochází také v opravném mechanismu našich genů. A pak „autocomplete“ je název funkce v textových programech a mobilních telefonech, která automaticky doplňuje zadané slovo po prvním jednom nebo dvou písmenech a předem naznačuje, co zde má být napsáno. Myslící umělá inteligence, algoritmus schopný učit se, který mapuje i naše vlastní reflexivní chování, aby v nás vždy zdokonaloval fragmenty vjemů a interpretací je dotvářel, aby z nich vytvořil něco celistvého či konkrétního, aby to dávalo „smysl“. To je to, co děláme s přerušovanými sluchovými zážitky, s dešifrováním nezřetelných nebo záhadných nápisů, a to je také práce diváka:uvnitř uměleckého díla.

Trpasličí nos je pohádka pro děti i dospělé a jako umělecká pohádka má i jasně politický obsah: Malá státnost; autorita; útlak; třídní společnost; symbolické názvy potravin; vyloučení; únosy dětí; drogy. A v evropské pohádkové tradici se objevuje příběh s mnoha typickými prvky kouzelných pohádek: Víla s vařícím kotlíkem, mluvící zvířata, kouzelné byliny, změna podoby. Především je však Trpasličí nos výkladní skříní osmodramatu s literaturou a vůní: trh, švec, kuchyně, kulinářské umění, vůně, rostliny, zvířata. A je to příběh proměn a přechodů mezi sny a realitou, dramatický a tragikomický děj se střídajícími se lázněmi emocí a odyseou mezi vrstvami vědomí a nevědomí.

„Autocomplete“ s hrací dobou pouhé čtvrt hodiny je komprimovaným dílem čisté čichové poezie. Název pojmenovává obsah díla: evoluce, život od jeho vzniku až po naši současnou civilizaci v jeho vývoji jako cesta v 72 pachách během 12 minut. Bez obrázků. Bez zvuků. Beze slov. Jejich obraz za očima vytvářejí pouze vůně. Na jedné straně „automatické doplňování“ odkazuje na evoluci, při níž je to, co chybí, je nedostatečné nebo nevhodné, opakovaně nahrazováno tím, co je vhodné nebo dokonalejší, lepší, co má pak větší šanci na další život. Mutace jako evoluční pokus a omyl a jako předpoklad „přežití nejsilnějších“, které popsal Darwin. K sebedoplnění dochází také v opravném mechanismu našich genů. A pak „autocomplete“ je název funkce v textových programech a mobilních telefonech, která automaticky doplňuje zadané slovo po prvním jednom nebo dvou písmenech a předem naznačuje, co zde má být napsáno. Myslící umělá inteligence, algoritmus schopný učit se, který mapuje i naše vlastní reflexivní chování, aby v nás vždy zdokonaloval fragmenty vjemů a interpretací je dotvářel, aby z nich vytvořil něco celistvého či konkrétního, aby to dávalo „smysl“. To je to, co děláme s přerušovanými sluchovými zážitky, s dešifrováním nezřetelných nebo záhadných nápisů, a to je také práce diváka:uvnitř uměleckého díla.

Toto dílo jako jeden z kusů Osmodrama vyrobených na zakázku pro Görlitz 2022 je mým mostem k mé muzejní instalaci „Zentrum für offene Fragen – vom so ist das zum ist das so“, která se otevře o deset týdnů později v Žitavě, obě v rámci stejného zastřešujícího výstavního kontextu. A třetí silný impuls, který je základem kompozice a s nímž se znovu a znovu setkávám při práci na Osmodramatu: Vždycky nás trápí, když se nám nechce vybavit název vůně, kterou známe a kterou jsme právě vnímali, její označení („Já tu vůni tak dobře znám, ale nemůžu si vzpomenout, co to je!“). A jakmile nám někdo dá název, který nás zbaví dohadů, cítíme se lépe. Často nezáleží na tom, zda je název skutečně přesný. Dokonce se smíříme i s nesprávnými popisy, chybnými názvy, jen abychom ulevili své napjaté paměti. Vzduch se naplní vůní jahod a ozve se slovo „malina“. Jsme spokojeni, jakmile si ji dokážeme smysluplně spojit s vůní. Málokdy si dlouho klademe otázku, zda tomu tak skutečně je. Správně Špatně, to je také malý příběh vlastního vnímacího aparátu, který se vydal na cestu, aby se naučil pochybovat. Ve třech sadách po 15 minutách se setkáváme s vůněmi a jejich názvy v několika jazycích a můžeme si vyzkoušet, co se v nás děje, když je mezi jazykem a vůní shoda nebo rozpor. Mimochodem, hra Richtig Falsch (Správně špatně) – stejně jako celý festival Osmodrama 2022 v kontextu zastřešující výstavy obecně – je také určena všem, kteří, často v důsledku infekce korony, na krátkou či dlouhou dobu zcela nebo částečně ztratili čich nebo mají poruchy čichu, které způsobují, že postižení neustále „špatně“ voní.

„Autocomplete“ s hrací dobou pouhé čtvrt hodiny je komprimovaným dílem čisté čichové poezie. Název pojmenovává obsah díla: evoluce, život od jeho vzniku až po naši současnou civilizaci v jeho vývoji jako cesta v 72 pachách během 12 minut. Bez obrázků. Bez zvuků. Beze slov. Jejich obraz za očima vytvářejí pouze vůně. Na jedné straně „automatické doplňování“ odkazuje na evoluci, při níž je to, co chybí, je nedostatečné nebo nevhodné, opakovaně nahrazováno tím, co je vhodné nebo dokonalejší, lepší, co má pak větší šanci na další život. Mutace jako evoluční pokus a omyl a jako předpoklad „přežití nejsilnějších“, které popsal Darwin. K sebedoplnění dochází také v opravném mechanismu našich genů. A pak „autocomplete“ je název funkce v textových programech a mobilních telefonech, která automaticky doplňuje zadané slovo po prvním jednom nebo dvou písmenech a předem naznačuje, co zde má být napsáno. Myslící umělá inteligence, algoritmus schopný učit se, který mapuje i naše vlastní reflexivní chování, aby v nás vždy zdokonaloval fragmenty vjemů a interpretací je dotvářel, aby z nich vytvořil něco celistvého či konkrétního, aby to dávalo „smysl“. To je to, co děláme s přerušovanými sluchovými zážitky, s dešifrováním nezřetelných nebo záhadných nápisů, a to je také práce diváka:uvnitř uměleckého díla.

„Čichové světy, okamžiky, vrcholy, časy a prostory, cesty do hlubokých deštných pralesů a nejmenších spár uprostřed zařízení nebo budov: kolo čichových výjevů ze zastavěného prostoru městského života a okamžiků v přírodě a civilizaci, doprovázené zvuky a zvukovými atmosférami, se scénami jako přístav, nádraží, deštný prales, byt, restaurace, savana atd., každá v délce 3 – 4 minuty, s půlminutovými pauzami ticha a bez zápachu mezi scénami. Naslouchání a očichávání světa se zavřenýma očima. Dohromady tyto scény tvoří synosmii: ucelené čichové dílo jako prokomponovaný cyklus krátkých, čichových nebo multimodálních smyslových kapitol. V hudební symfonii by se jim říkalo části. Mezi prvními kompozičními cykly Osmodrama při prvních veřejných představeních Osmodrama prostřednictvím Smeller 2.0 v roce 2012, tedy přesně před deseti lety, byly synopse „Häuserfugen“ a „Miniaturen“, každá o 14 skladbách, které vyplnily celý večer. Pro festival Osmodrama Görlitz 2022 vznikla společná jubilejní verze z obou těchto cyklů.“